(také známá jako "carbon footprint") je měření množství skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého (CO2), které jsou vypouštěny do atmosféry jako důsledek lidských aktivit nebo procesů, jako je výroba, doprava, spotřeba energie, zemědělství, a další. Tato míra se používá k vyhodnocení dopadu těchto aktivit na změnu klimatu a životní prostředí.

Měření uhlíkové stopy zahrnuje několik klíčových kroků:

• Identifikace zdrojů emisí: Prvním krokem je identifikace a klasifikace všech zdrojů emisí skleníkových plynů spojených s danou aktivitou nebo subjektem. To zahrnuje přímé emise (například výfukové plyny z vozidel) i nepřímé emise (například emise z výroby energie pro provoz).
• Kvantifikace emisí: Poté se provádí měření nebo odhad množství emisí CO2 a dalších skleníkových plynů vyprodukovaných každým identifikovaným zdrojem. To se provádí pomocí různých metodik a nástrojů, jako jsou emisní faktory a měření spotřeby energie.
• Agregace a vyhodnocení: Jednotlivé emisní zdroje jsou agregovány, aby se získala celková uhlíková stopa daného procesu, aktivity nebo subjektu. Toto často zahrnuje sumaci všech emisí CO2e (ekvivalent oxidu uhličitého) do jednoho čísla.
• Reportování: Výsledná uhlíková stopa se často zveřejňuje ve formě reportu nebo zprávy, která informuje o množství emisí a zdrojích těchto emisí.
• Snaha o snižování: Po zjištění uhlíkové stopy mohou organizace nebo jednotlivci přijmout kroky ke snižování svých emisí CO2, což může zahrnovat investice do energetické účinnosti, využívání obnovitelných zdrojů energie, změny ve spotřebních vzorcích nebo změny v produktovém návrhu.

Uhlíková stopa je důležitým nástrojem pro posuzování a řízení dopadu lidských aktivit na klimatické změny a může být použita na podporu snah o omezení emisí skleníkových plynů a dosažení cílů týkajících se udržitelnosti a ochrany životního prostředí. Organizace, státy a jednotlivci se stále více zaměřují na snižování své uhlíkové stopy v reakci na globální klimatické výzvy.