často nazývaná také "klimatická neutralita" nebo "CO2 neutralita," je stav, kdy organizace, činnost nebo celá společnost vyrovnává své emise skleníkových plynů s množstvím těchto plynů, které jsou odstraněny z atmosféry nebo sníženy, takže nedochází k neto emisím skleníkových plynů.

Hlavními kroky k dosažení uhlíkové neutrality jsou:

• Snížení emisí: Organizace nebo společnost začíná snižovat své emise skleníkových plynů, co nejvíce to je možné. To zahrnuje zvýšenou energetickou účinnost, používání obnovitelných zdrojů energie, snižování odpadu a emisí z dopravy a jiné kroky k omezení produkce CO2.
• Kompensace emisí: I když jsou emise sníženy na minimum, zůstávají určité emise, které nelze zcela eliminovat. K dosažení uhlíkové neutrality se tyto zbývající emise kompenzují investicemi do projektů, které odstraňují nebo zachycují CO2 z atmosféry, například zalesňováním, obnovou mokřadů nebo financováním projektů pro uchovávání uhlíku.
• Monitoring a transparentnost: Pro dosažení uhlíkové neutrality je důležité monitorovat a sledovat emise a kompenzační opatření. Organizace musí pravidelně zveřejňovat informace o svých uhlíkových stopách a opatřeních, která přijímá.

Dosažení uhlíkové neutrality je klíčovým cílem ve snaze o snížení globálních emisí skleníkových plynů a zmírnění klimatických změn. Je to významný krok k ochraně životního prostředí a udržení globálního oteplení pod kontrolou.

Mnoho organizací a zemí si stanovilo cíle dosažení uhlíkové neutrality do určitého data, často do poloviny 21. století. Tento cíl se stává stále důležitějším v rámci globálních snah o boj proti klimatickým změnám.